Tričko Su-7

Nový produkt

Limitovaná série triček Su-7,  která byla vytvořena na základě překreslených plánů z původní technické dokumentace údržby letounu. 

Suchoj Su-7 ("Fitter-A") byl sovětský proudový taktický bombardér, který vznikl na počátku padesátých let 20. století. První prototyp vzlétl roku 1955 a letoun se začal sériově vyrábět od roku 1957. Letouny Suchoj Su-7 byly i ve výzbroji Československé lidové armády.

Více informací

Skladem

490,00 Kč S DPH

0.2 Kg

Přidat na seznam přání

Více informací

Su-7BM

Zjistíc nedostatky u Su-7, vzdušné síly SSSR předložily požadavek na prodloužení doletu ještě předtím než byl Su-7B zařazen do první linie. Výsledkem byl Su-7BM, přičemž písmeno "M" znamenalo "modernizovaný", který měl instalovány křídlové nádrže, které zvýšily zásobu neseného paliva na 3 755 litrů. Také byly upraveny podkřídelní závěsníky, aby byly schopny nést čtyři 620 litrové přídavné nádrže, používané při přeletech.

Jiná zlepšení zahrnovala systém pro snížení nebezpečí nasátí cizího předmětu do motoru, za použití výfukových plynů z motoru, hnané přes potrubí do přední části, který čistil cestu před letadlem; autopilota, vylepšenou avioniku; motor AL-7F-1-150 s tahem větším o 5% při použití přídavného spalování a vystřelovací sedadlo KS-3. Su-7BM byl do služby zařazen v roce 1963, přičemž do roku 1965 jich bylo postaveno 290.

Su-7BKL a Su-7BMK

Polský Su-7BKL v roce 1991. Tento letoun patřil ke 3. stíhacímu-bombardovacímu leteckému pluku než byl v prosinci 1989 po osmnácti letech služby vyřazen

Další sériově vyráběnou verzí byl Su-7BKL. Hlavní změnou oproti předchozím verzím byl nový podvozek, určený k provozu v drsných podmínkách, s větším předním hydraulicky ovladatelným předním kolem a přidáním pomocných ližin na hlavní podvozkové nohy, určené pro operace na rozbahněném a zasněženém terénu. Byly zkoušeny i stroje s čistě ližinového podvozkem, které byly překvapivě velmi zdařilé, avšak zůstalo při klasické formě podvozku. Zásoba neseného paliva byla opět zvětšena přidáním nádrže do trupu, zvýšíc tak nesené množství paliva na 4 030 litrů. Byly také zavedeny objemnější přídavné palivové nádrže, které mohly pojmout 950 a později až 1 150 litrů paliva; takové nádrže mohl Su-7BKL nést jen dvě. Další změny zahrnovaly:

  • Nový brzdící systém, s dvojitým brzdícím padákem, umístěným do charakteristického výčnělku u kořene ocasu
  • Úchyty pro pomocné vzletové rakety Rato v zadní části trupu
  • Vystřelovací sedačku KS-4, která měla jako první schopnost katapultáže z nulové výšky při minimální rychlosti 140 km/h
  • Motor AL-7F-1-250 který měl delší interval mezi opravami
  • Vylepšenou avioniku a zbraňové systémy
  • Zpětné zrcátko, namontované na vrchu kokpitu, které bylo zavedeno během pozdní výroby
  • Nové pylony pod každým křídlem, kterými byli pak osazeny zpětně i starší stroje

Od konce 60. let často nesl Su-7 kontejner s radarovým rušičem SPS-141. Su-7BKL byl sériově vyráběn od roku 1965, přičemž do zastavení výroby v roce 1971 bylo vyrobeno 267 ks.

Exportní verze Su-7BKL se nazývala Su-7BMK, který byl zaveden do výroby spolu s Su-7BKL. Byl velmi podobný jako Su-7BKL, kromě podvozku, který byl převzat z verze Su-7BM a neměl zbraňový počítač. Celkem bylo do roku 1971 vyrobených 441 Su-7BKL.

Su-7U a Su-7UMK

Suchoj Su-7UMK v kbelském muzeu, 1998.

V době kdy byl Su-7 ve velkých množstvích zaváděn do služby v letectví SSSR, hlavním sovětským pokročilým cvičným letadlem byl MiG-15UTI, který byl vnímán jako stroj s nedostatečným výkonem, potřebným aby se piloti vyškolili na nadzvukové letouny, které se v 60. letech dostávaly do služby. Po vypracování několika projektů v roce 1964, bylo konstrukční kanceláři Suchoj v roce 1964 uděleno povolení na vývoj dvoumístné cvičné verze Su-7, která měla interní označení "U-22", přičemž písmeno "U" znamenalo učebnyj - cvičný.

Byly postaveny 2 prototypy, a první z nich se vznesl 25. října 1965, pilotovaný zkušebním pilotem J.E. Kukuševem. Tento stroj byl zaveden do sériové výroby jako Su-7U, v roce 1966, přičemž do skončení výroby v roce 1971 bylo postaveno 367 ks. Některé z nich byly přiděleny k protivzdušné obraně, která byla oddělenou součástí vzdušných sil SSSR. Šlo o zvláštní krok, protože protivzdušná obrana neměla ve výzbroji žádné Su-7, ale kvůli nedostatku nadzvukových cvičných letadel se musela spokojit se strojem Su-7U. Stroji bylo vkódovém označení NATO přiděleno jméno "Moujik" (Mužik).

Stroj Su-7U konstrukčně vycházel z verzeySu-7BM, s avionikou, dvojitým brzdícím padákem a úchyty na pomocné vzletové rakety Rato převzatými ze stroje Su-7BKL. Trup byl rozšířen o 20 cm, aby se vytvořilo místo pro druhý kokpit. Za kokpitem se táhl viditelný tunel, ve kterém byla uložena kabeláž a palivové vedení ve snaze oddělit jich co nejvíc od horkého motorového prostoru.

Suchoj Su-7BKL v původní barvě kovu ve francouzském muzeu, 2007

Mezi předním a zadním kokpitem byla bariéra, přičemž instruktor na zadním sedadle komunikoval s žákem na předním sedadle pomocí interkomu. Obě části kokpitu byly samostatně přetlakované. Zadní sedadlo nebylo vyvýšené a tak měl instruktor velmi špatný výhled směrem dopředu. Aby se tento nedostatek odstranil, byl zabudován periskop, který se vztyčil po vysunutí podvozku. Žák i učitel seděli na vystřelovacích sedačkách KS-4, které obsahovaly systém postupného opuštění letadla, ve snaze zabránit kolizi při současné katapultaci obou pilotů.

Podvozek byl upraven přidáním kapalného chladicího systému, což umožňovalo opakované vzlety a přistání, jak to cvičení vyžadovalo. Ve skutečnosti bylo letadlo schopné boje, ponechalo si svůj dvojitý kanón NR-30 a bojovou avioniku, i když přidání druhého sedadla snížilo zásobu neseného paliva a snížilo kapacitu nesených zbraní. Do tohoto stroje byl zabudován motor AL-7F-1-200. Paralelně s cvičným Su-7U byla od roku 1968 až do konce výroby vyráběna i exportní verze Su-7UMK, přičemž bylo vyrobeno 44 ks. Až na drobné rozdíly v avioniky byla shodná s Su-7U a zachovala si kódové označení NATO "Moujik".

Recenze

Napsat recenzi

Tričko Su-7

Tričko Su-7

Limitovaná série triček Su-7,  která byla vytvořena na základě překreslených plánů z původní technické dokumentace údržby letounu. 

Suchoj Su-7 ("Fitter-A") byl sovětský proudový taktický bombardér, který vznikl na počátku padesátých let 20. století. První prototyp vzlétl roku 1955 a letoun se začal sériově vyrábět od roku 1957. Letouny Suchoj Su-7 byly i ve výzbroji Československé lidové armády.

30 dalších produktů ve stejné kategorii:

Zákazníci, kteří si koupili tento produkt, koupili také: